Jak vidím dnešek 20.2.2020

🙂 Dnes se musím pousmát nad včerejší zkušeností… 

Jak víte, včera jsem všechny své přátele na FB pozvala k označní stránky Spolku Aponedo “to si mi libí” Tento spolek maminek, do kterého nyní patřím i já, vybavuje v nemocnici u Apolináře potřebným vybavením dětskou neonatologii. K mému údivu zareagoval na tento odkaz (mám-li z FB dobré info), pouze jediný člověk ze 451 mých přátel. Toto není výtka, jen potvrzení toho, jak málo víme o fungování hojnosti, která je mimochodem dnešním tématem.

Když stavíme dům, nejprve potřebujeme pevné základy. Bez nich se nám ani nepodaří cokoliv vytvořit. Stavět vzdušné zámky bez hmotné podpory zkrátka nejde! Málokdo ví, že účelově vynaložená pomoc, která vychází z čistoty srdce a otevřené duše, je základem pro vědomou tvorbu.

Začínáme chápat, proč je systém fungování vztahů, který jsme sami na této planetě vytvořili, neporazitelný (i když s ním už dávno vědomě nebojujeme). Sami ho držíme svými nefunkčními vzorci chování a nechceme se ho vzdát! Tlačíme tak sami proti sobě! Proto má stále takovou sílu!

Pokud vědomě měníme sebe a své vzorce chování, potřebujeme si pro dnešek uvědomit následující: Jak si myslíte, že dnešní téma “vzájemné pomoci”, ovlivňuje tento starý systém? Myslíte si, že kdybychom se otevřeli skutečné pomoci sobě navzájem, že by měl tento systém šanci se udržet? Všichni tlačíme svou vlastní káru do kopce a tím si sami sobě nastavujeme zrcadlo “vlastním nepochopením/nepřijetím”!

Je jedno, jak pomoc v životě definujeme a jakou formu pomoci si zvolíme. Já si zvolila nadaci a charitu, protože to dává mé duši smysl. Každý jsme ale jiný! Co tedy pro tvou duši znamená pomáhat?

Proč se tedy tolik bojíme otevřít naše srdce vzájemnosti?